Radmila Dobešová: Bajka demokratická (o ženách v politice)

Hodnocení čtenářů: / 10
SlabéVynikající 

Autor Radmila Dobešová

Monday, 30 March 2009

Obyvatel a obyvatelek naší vlasti je zhruba půl napůl. Přitom ženy rodí, porodem to však nekončí, ale začíná, pokud jde o dary i povinnosti spojené s výchovou maličkého bezbranného človíčka, odkázaného na láskyplnou rodičovskou náruč. A ona výchova a péče si žádá člověka celého. To samo o sobě nestačí, pro človíčka je třeba i nakoupit, později uvařit, vyprat, uklidit. K človíčkovi se přidá péče o manžela i sebe samu, popřípadě starší sourozence miminka či o stárnoucí rodiče. Žena tak podstatnou část své duševní energie a času věnuje nadmíru smysluplné a nádherné činnosti – rodině. Dotud něco, s čím snad všichni souhlasí. Ona činnost ženy v rodině je však jaksi na křížku se společností orientovanou na okamžitý peněžní zisk. Malé dítě se jeví státu jako nepříjemná zátěž či položka v rozpočtu, matka, která o něj pečuje, rovněž tak. Že jednou stát získá daňového poplatníka? To je pro praktické racionální ekonomy příliš v nedohlednu. Jak to pak vypadá v rodinách? Zpravidla pracují oba rodiče, psychická zodpovědnost za chod rodiny zůstává na ženě. V zaměstnání se po ní žádá, ať je si s mužem rovna (co do množství práce), však mzda tomu neodpovídá. Taková je životní zkušenost poloviny naší populace. Jaká že je? Zkrátka jiná než mužská. A jiná životní zkušenost si žádá jiná řešení. Z toho logicky plyne, že by ženy měly mít své právoplatné zastoupení na všech úrovních rozhodovacích procesů. Pak se totiž nemůže stát, že jednou nutí matky kojit podle budíku, jindy k tomu, aby dětem byly k dispozici dvacet čtyři.hodiny denně (což nedělají ani králíci). Pak se nemůže stát, že v autobusech nabádají: Děti, mládeži, uvolněte místa starším cestujícím! (Těhotné nechť postojí.) Pak se taky nemůže stát, že „se“ zlikvidují školky a několik let nato přijde pan Kalousek s řešením typu – ženy, pomozte „si“ samy. Pak se nemůže uskutečnit spousta špatných rozhodnutí! Protože dané záležitosti budu spravovat takoví, spíše takové, kterých se to bezprostředně týká. Jenomže to by ty ženské musely jít do politiky, že? Na to existuje v dané fázi vývoje společnosti jediný demokratický lék. Říkám tomu „lék startovní dráhy“. Tak jako respektujeme posun startovní dráhy při oblé běžecké trati či různou váhu soupeřů v zápasech (a nikdo kvůli tomu neprotestuje, že to je nefér!) - tak je třeba respektovat situaci, kdy žena do politiky startuje se zátěží typu - rodinné starosti navíc. To je naprosto přirozená logika. A kdo to nechápe, ten to zkrátka chápat nechce. Důvod už má každý svůj. Fakt je, že odrovnat přílišnou zátěží polovinu soupeřů, tedy žen, to už je kus práce na cestě k osobní moci, že? A protože takto myslících lidí je v sociální demokracii jako kvítí na jarní louce ekologicky zachovalých krajin – tak i ony nuzné pětadvaceti procentní kvóty pro ženy se stávají zátěží. Inu, demokracie jako řemen, ne? Nebo spíš bajka pro chudé duchem? To nechť si každý posoudí sám.

 

< Předch.		Další >