| Robert Vašíček: 36. sjezd je předzvěstí mocenského boje |
|
|
|
| Pondělí, 21 Březen 2011 10:07 |
Prožívali jsme spolu s vámi 36. sjezd naživo. Naše původní propočty dávaly 55 % hlasů Bohuslavu Sobotkovi a 45 % hlasů Michalu Haškovi. Sobotkovské křídlo počítalo až se 70 % hlasů, Haškovské bylo střízlivější a hovořilo o 60 % hlasů delegátů.
Sjezd začal v pátek 18. března 2011 hymnou a proslovy hostů. Projev statutárního místopředsedy Bohuslava Sobotky byl rozhodně výraznější než jeho dřívější sjezdové projevy, nicméně v kadenci silných frází ho převýšil jednoznačně Michal Hašek. Nervozita obou táborů stoupala, čím více se blížila volba nového předsedy.
Získávání hlasů v kuloárech probíhalo formou blokových dohod mezi jednotlivými frakcemi a stranickými tábory. Docházelo také k několikanásobnému přestupu delegátů mezi jednotlivými tábory.
Hned v úvodu sjezdu se podařilo prosadit zákaz používání záznamových zařízení k ověření tajné volby. Jeden z táborů se totiž výrazně obával tajné volby a cítil v ní handicap. Řada delegátů veřejně deklarovala podporu Michalu Haškovi, ovšem mezi čtyřma očima přiznávala, že k této volbě je donutila politická situace v jejich okrese či kraji.
To byl zejména příklad centrálního regionu, který se svému předsedovi doslova rozpadl pod rukama. Jediný pevný blok Haškovské podpory představoval Ústecký kraj. Naopak Moravskoslezský kraj žádal vysokou cenu za podporu v podobě zvolení Lubomíra Zaorálka statutárním místopředsedou.
Po prvním kole volby bylo jasné, že síly jsou vyrovnané. Opakované přestupy delegátů zamíchaly kartami a vytvořily situaci, kdy si řada vystresovaných delegátů uvědomila, že Hašek nemá takovou sílu, jakou předtím deklaroval. Jednotlivé skupiny začaly přecházet do Sobotkovského křídla, nicméně také Michal Hašek zaznamenal několik zajímavých přestupů do svého tábora.
Druhé kolo znamenalo těsné vítězství Bohuslava Sobotky. Čekalo se, že podpoří Michala Haška na statutárního místopředsedu, ale tato výzva nebyla absolutně možná, protože Sobotkův blok slíbil statutárního místopředsedu Lubomíru Zaorálkovi.
Před volbou statutárního místopředsedy proto došlo k návratu Haškovských posil v Sobotkovském křídle zpět na svá místa a Michal Hašek byl hladce zvolen statutárním místopředsedou ČSSD.
V druhém kole volby místopředsedů zazářil Jiří Dienstbier, Lubomír Zaorálek a Marie Benešová. Zaorálek dostal řadového místopředsedu jako náplast za nezvolení statutárním místopředsedou, Benešová zase proto, že se sociální demokraté děsili dalšího období bez ženy ve vedení ČSSD. Dienstbier byl symbolem odporu ke starým strukturám v ČSSD. Jiří Dienstbier je už dnes vycházející hvězdou a mohl by se stát nástupcem Bohuslava Sobotky.
Marie Benešová kolikrát vypadá, jako by neuměla do pěti počítat, ale za tímto zdáním se skrývá silná osobnost a nebezpečný soupeř. Její cena spočívá v informacích na řadu vlivných politiků, se kterými přirozeně přišla do styku jako nejvyšší státní zástupkyně. Informace jsou totiž nejcennější komoditou v postmoderní politice.
Lubomír Zaorálek je pokerový hráč, který velice rád mění strany. Prokázal to během následné dovolby posledních dvou místopředsedů. Zdeněk Škromach nepřekvapil, protože si dokáže vždy najít dost přátel v obou táborech, to samé Martin Starec, který svou znalostí stanov imponuje celé členské základně. Velkým zklamáním je neopětování podpory pro středočeského kandidáta Jana Hamáčka ze strany některých moravských regionů.
Bohuslav Sobotka je nyní obklíčen Michalem Haškem, Zdeňkem Škromachem, Marií Benešovou. Martin Starec a Lubomír Zaorálek se zachovají podle situace a jeho pevnou oporou zůstává Jiří Dienstbier. Předseda se tak může spolehnout na tandem s Dienstbierem a pakliže se jim bude dařit, přidají se také Martin Starec a Lubomír Zaorálek.
Už teď je zjevné, že sjezd skončil podobně jako Korejská válka: obě strany získaly polovinu strany a vyhlášení příměří není zdaleka ukončením války. Rozhodovat totiž dle obou stran bude příští sjezd. Jeden ze dvou hlavních hráčů už by na něm nemusel být. Kdo z nich to bude?
Robert Vašíček
šéfredaktor
|
| Aktualizováno Pondělí, 21 Březen 2011 11:45 |




Prožívali jsme spolu s vámi 36. sjezd naživo. Naše původní propočty dávaly 55 % hlasů Bohuslavu Sobotkovi a 45 % hlasů Michalu Haškovi. Sobotkovské křídlo počítalo až se 70 % hlasů, Haškovské bylo střízlivější a hovořilo o 60 % hlasů delegátů.
Sjezd začal v pátek 18. března 2011 hymnou a proslovy hostů. Projev statutárního místopředsedy Bohuslava Sobotky byl rozhodně výraznější než jeho dřívější sjezdové projevy, nicméně v kadenci silných frází ho převýšil jednoznačně Michal Hašek. Nervozita obou táborů stoupala, čím více se blížila volba nového předsedy.
Získávání hlasů v kuloárech probíhalo formou blokových dohod mezi jednotlivými frakcemi a stranickými tábory. Docházelo také k několikanásobnému přestupu delegátů mezi jednotlivými tábory.
Hned v úvodu sjezdu se podařilo prosadit zákaz používání záznamových zařízení k ověření tajné volby. Jeden z táborů se totiž výrazně obával tajné volby a cítil v ní handicap. Řada delegátů veřejně deklarovala podporu Michalu Haškovi, ovšem mezi čtyřma očima přiznávala, že k této volbě je donutila politická situace v jejich okrese či kraji.
To byl zejména příklad centrálního regionu, který se svému předsedovi doslova rozpadl pod rukama. Jediný pevný blok Haškovské podpory představoval Ústecký kraj. Naopak Moravskoslezský kraj žádal vysokou cenu za podporu v podobě zvolení Lubomíra Zaorálka statutárním místopředsedou.
Po prvním kole volby bylo jasné, že síly jsou vyrovnané. Opakované přestupy delegátů zamíchaly kartami a vytvořily situaci, kdy si řada vystresovaných delegátů uvědomila, že Hašek nemá takovou sílu, jakou předtím deklaroval. Jednotlivé skupiny začaly přecházet do Sobotkovského křídla, nicméně také Michal Hašek zaznamenal několik zajímavých přestupů do svého tábora.
Druhé kolo znamenalo těsné vítězství Bohuslava Sobotky. Čekalo se, že podpoří Michala Haška na statutárního místopředsedu, ale tato výzva nebyla absolutně možná, protože Sobotkův blok slíbil statutárního místopředsedu Lubomíru Zaorálkovi.
Před volbou statutárního místopředsedy proto došlo k návratu Haškovských posil v Sobotkovském křídle zpět na svá místa a Michal Hašek byl hladce zvolen statutárním místopředsedou ČSSD.
V druhém kole volby místopředsedů zazářil Jiří Dienstbier, Lubomír Zaorálek a Marie Benešová. Zaorálek dostal řadového místopředsedu jako náplast za nezvolení statutárním místopředsedou, Benešová zase proto, že se sociální demokraté děsili dalšího období bez ženy ve vedení ČSSD. Dienstbier byl symbolem odporu ke starým strukturám v ČSSD. Jiří Dienstbier je už dnes vycházející hvězdou a mohl by se stát nástupcem Bohuslava Sobotky.
Marie Benešová kolikrát vypadá, jako by neuměla do pěti počítat, ale za tímto zdáním se skrývá silná osobnost a nebezpečný soupeř. Její cena spočívá v informacích na řadu vlivných politiků, se kterými přirozeně přišla do styku jako nejvyšší státní zástupkyně. Informace jsou totiž nejcennější komoditou v postmoderní politice.
Lubomír Zaorálek je pokerový hráč, který velice rád mění strany. Prokázal to během následné dovolby posledních dvou místopředsedů. Zdeněk Škromach nepřekvapil, protože si dokáže vždy najít dost přátel v obou táborech, to samé Martin Starec, který svou znalostí stanov imponuje celé členské základně. Velkým zklamáním je neopětování podpory pro středočeského kandidáta Jana Hamáčka ze strany některých moravských regionů.
Bohuslav Sobotka je nyní obklíčen Michalem Haškem, Zdeňkem Škromachem, Marií Benešovou. Martin Starec a Lubomír Zaorálek se zachovají podle situace a jeho pevnou oporou zůstává Jiří Dienstbier. Předseda se tak může spolehnout na tandem s Dienstbierem a pakliže se jim bude dařit, přidají se také Martin Starec a Lubomír Zaorálek.
Už teď je zjevné, že sjezd skončil podobně jako Korejská válka: obě strany získaly polovinu strany a vyhlášení příměří není zdaleka ukončením války. Rozhodovat totiž dle obou stran bude příští sjezd. Jeden ze dvou hlavních hráčů už by na něm nemusel být. Kdo z nich to bude?
Robert Vašíček
šéfredaktor